Festival Tanec Praha měl – a má – obrovskou odezvu, díky němu se české publikum mohlo seznamovat se zahraničními významnými soubory. V té době ale stav současného českého dění byl v určitém tápání a hledání… Pomohla tedy Česká taneční platforma k jeho legalizaci?
Myslím, že bylo logické začít seznamovat naše diváky se špičkovým současným tancem ze světa, aby si vůbec uměli představit, jak nádherné, bohaté umění přesahující do dalších žánrů se dá v tanci vidět. U nás bylo jen několik osobností, které měly tuto představu, a trvalo skutečně ještě nejméně deset let, než česká scéna pozvolna dozrávala k evropské úrovni. Ale ten proces byl moc důležitý, český tanec není po těch letech jednolitým proudem, naopak, přitahuje právě svou barvitostí, velmi širokou škálou výrazů od zkoumání pohybu jako takového po fyzické divadlo a dnes už i svébytný nový cirkus. Věřím, že Česká taneční platforma sehrála důležitou roli v konfrontaci s názory zahraničních expertů, a to není vždy snadné „ustát“. A posunula se dál, dnes je zájem zvenku obrovský i přes naše skromné možnosti, jak zahraniční experty motivovat. Podobné akce venku automaticky nabízejí k akreditaci alespoň ubytování, my máme směšný rozpočet a určitě nechceme umělce nutit hrát zadarmo…
Česká taneční platforma: Několik otázek pro Yvonu Kreuzmannovou o 20. výročí ČTP
Blíží se každoroční přehlídka současné taneční tvorby Česká taneční platforma a letos slavíte 20. výročí…
Je to tak, dvacet let uplynulo jako voda, ale pro český tanec znamenaly ty dvě dekády možná totéž, co celé jedno století. Po pádu berlínské zdi se konečně otevřely nové možnosti a nastupující generace jich uměla – a umí – využít. Po půl století izolace od současných trendů a minimálních šancí na kontakty se zahraničím se konečně dalo jezdit na stáže, umělecké rezidence, hostování… Jen mne strašně mrzí, v jakých podmínkách český tanec živoří, o to víc, že se po léta snažím to změnit.
Yvonna Kreuzmannová. Foto: Vojtěch Brtnický.