Tvou profesí se stal tanec. Měla jsi v záloze i jinou alternativu?
Na konzervatoř jsem šla až v patnácti letech. Měla jsem tedy podanou přihlášku i na gymnázium v Kladně, kde jsem bydlela. V té době už fungovala přípravka konzervatoře, tak nebylo jisté, zda budou ještě přibírat studenty z devátých tříd. Nakonec škola tuto možnost ještě naposledy nabídla, tak jsem ji využila.
Každý si s sebou neseme „rodinný příběh“, který ovlivňuje naše životní rozhodnutí. Jaký byl ten tvůj?
Přišla jsem na konzervatoř jako nepopsaný list, v naší rodině nikdo nepracoval v uměleckém oboru. Od dětství jsem se ale ráda hýbala. Jako malé dítě jsem chodila do tělovýchovné jednoty, kde po roce dělali nábor do sportovní gymnastiky. Vzali mě a skoro sedm let jsem tělo mordovala na nářadí. Nejlíp jsem se cítila v prostných, kdy nešlo jen o cvičení, ale o propojení pohybu s hudbou. Od osmé třídy jsem pak chodila do rytmiky k paní Vlastě Šeflové, která vedla kurzy v kulturním domě na Kladně, a to, jak vedla hodiny, mě nadchlo.