Libor Vaculík během své kariéry tanečníka obdržel celou řadu prestižních cen, jako choreografa jej zná publikum napříč republikou. Tvoří silná taneční dramata na známé i méně známé náměty, která mají ale jedno společné – dojem z nich z povědomí a myslí divákům hned tak nevyprchá. Přitom nechybělo mnoho a místo tanečníka by Libor Vaculík byl krasobruslařem. A třeba by místo cen z tanečních a choreografických soutěží přivezl olympijskou medaili. Ještě jako malý kluk se věnoval bruslení, ale potíže s kotníkem jej z ledové plochy odvedly do tanečního sálu. A tomu už zůstal věrný.
Libor Vaculík: „Choreograf musí svými nápady šetřit.“
Hlediště Nového divadla v Plzni, zaplněné do posledního místa, aplauduje, diváci začínají spontánně vstávat. Standing ovation, usmívající se umělci na jevišti a nepokrytě nadšení lidé v hledišti. Nejedná se o premiéru, ale o 54. reprízu titulu Freddie, The King of Queen, jehož choreografem a režisérem je Libor Vaculík. Podobně jako na Freddieho reagují v Plzni diváci i na jiný Vaculíkům titul, dnes již skutečně kultovní inscenaci Edith, vrabčák z předměstí, která měla premiéru v Plzni v květnu 2000. Uvede-li ji soubor baletu nyní, lístky na ni jsou bleskově rozebrány.
Libor Vaculík na zkoušce s Petrem Strnadem. Foto: Hana Smejkalová.