Co vás přivedlo k výběru zrovna této lyrické bajky Rudolfa Těsnohlídka z roku 1920?
Tak jako dnešní děti mají videa, tablety a mobily, já jsem kdysi poslouchal pohádky na gramofonových deskách. Jednou z nich byla i Liška Bystrouška, tedy takový „výcuc“ z Těsnohlídka čtený Karlem Högerem. I po čtyřiceti letech mi to zůstalo v paměti téměř slovo od slova včetně Högerova frázování i brněnského dialektu, který skvěle použil. Vlastně si tou inscenací tak trochu plním jeden z dětských snů.
V poslední době je to již druhá inscenace čerpající z literární předlohy – před rokem to byla Kytice od Karla Jaromíra Erbena. Jaký máte vztah k literatuře? Jak vás inspiruje k taneční tvorbě?
Rozhodně nepatřím k vášnivým čtenářům. Čtu nárazově a nepravidelně, to ale neznamená, že k literatuře a k poezii nemám silný vztah. Pravda, mnohé inspirace přicházejí právě z těchto zdrojů. Samotný fakt, že Kytice a Bystrouška jsou svým vznikem tak blízko sebe, je však jen náhoda.