Sešly jsme se po jejím tréninku a zkoušce v provozní budově Národního divadla Brno. Chodbami zněla Mozartova hudba, v sále se právě projížděla Kyliánova choreografie Petite Mort. Slyšela jsem angličtinu, francouzštinu a brněnský měkký dialekt, který jsem s potěšením poslouchala v hovoru s Ivonou Jeličovou. Tato štíhlounká, sympatická balerína je od počátku své taneční kariéry nepřehlédnutelná. Zvláštní šarm a energii z ní cítíte nejenom, když je na jevišti, ale s velkým entuziasmem a spontánností mluví také o své práci. Již několikrát byla nominována na Thálii, jednu už dostala a letos si možná přijde v Národním divadle v Praze pro další.
Chvění (Ivana Jeličová a Artur Abram). Foto: Ctibor Bachratý.
Právě jste skončila zkoušku v sále. Jak vypadá pracovní den primabaleríny?
Primabaleríny (usmívá se)? Mám dvouapůlletou dceru, takže je to docela divoké.
To máte co dělat…
Ano. Neustále honím čas, což asi znáte… Jak ráno vstanu, tak s ním bojuju, než jde dcera spát. Ale dá se to. Docela mě to nabíjí. Mám pocit, že po porodu vnímám svou práci jinak.
A v čem?
Předtím jsem ji brala jako samozřejmost. A najednou, když jsem odešla ze scény, pak se vrátila a podařilo se mi mít opět zajímavé role, tak jsem si uvědomila, že svou práci vlastně hrozně miluju.
