
Hortyho choreografie Obyčejné případy je postavena na hudbu francouzského industriálního seskupení Les Tambours du Bronx, které tvoří sedmnáct hudebníků harmonizujících syntetické zvuky, samply a zpěv, kterým vévodí silný rytmus. „Inspirovala mne myšlenka území a hranic. Tři červené koberce odkazují k nadvládě, omezení volného pohybu a intimitě, kterou představují židle na jejich konci. Tajemně čekají, kdo si na ně sedne. Prostor kolem vytváří městskou síť, ve které čtyři muži jako dravci vytrvale hledají svou kořist, opakují kaleidoskopické obrazce a rituály,“ říká o vzniku a obsahu své choreografie Rui Horta. S tanečníky baletu Jihočeského divadla ji nastudoval choreograf a baletní mistr Národního divadla v Praze Jan Kodet. Rui Horta – původně jazzový choreograf a dnes postmoderní choreografická hvězda – je mistrem pohybového detailu, rytmicky přesného a gradovaného tempa. Vychutnat si jeho kompozici představuje pro interprety i diváky výjimečné vypětí a soustředění.
Choreografie Bez gravitace, jejímž autorem je Attila Egerházi, vypovídá o odvěké lidské touze létat, dostat se do stavu „beztíže“. Tato naše touha je výrazem touhy po volnosti a svobodě, které můžeme najít ve své duši. Ztracené iluze jsou inspirovány představami, které v autorovi vyvolal poslech hudby. Byl to pohled na člověka, jeho lidskost a přirozenost lidského bytí, jíž se díky modernizaci našeho života vzdalujeme.
Mariin sen od Petra Zusky je romantické, humorné retro, které začíná nevinným krmením labutí a posléze se mění v baletní sci-fi absurdních rozměrů. Tato choreografie je inspirována bizarním snem Marie Taglioni, jedné z nejslavnějších tanečnic éry romantismu. Během deseti let (2002–2012) vytvořil Petr Zuska v České republice, ale i v zahraničí celkem osmnáct děl, Mariin sen patří k nejoblíbenějším. S baletem Jihočeského divadla Mariin sen nastudovala baletní mistryně Nelly Danko. Zdroj: JČD
Plakát k inscenaci: foto Richard Nowak, design Marek Vácha