Fyzické divadlo, hudba a literatura v divadle Barka
Poněvadž když se řekne jedenáct, je to, jako by se řeklo dvanáct, a dvanáct bude brzy třináct je název inscenace, ve které se Veronika Kolečkářová a Eva Navrátilová z taneční skupiny Filigrán inspirovaly povídkou argentinského spisovatele Julia Cortázara – Dopis slečně do Paříže. V této povídce Cortázar podobně jako v dalších svých prózách pracuje se surrealistickými prvky a jejich prostřednictvím bortí hranice reality všedního dne. I na jevišti se budou obdobně surreálným způsobem překračovat hranice neobvyklou konfrontací pohybu, textu a elektronické hudby. Jejím autorem je Tomáš Vtípil, jenž mimo jiné složil hudbu k filmu Pouta, letos vyznamenanému Českým lvem. V Barce ho bude s gramofonem doprovázet Martin Mynář.Filigrán je nezávisle fungující taneční sdružení působící v Brně od roku 1995. Za tu dobu se tvorba souboru posunula od úhledných a precizně propracovaných tanečních kousků až k práci s pohybem jako takovým v nejširším slova smyslu. Především takovým, který pobaví samotné interprety. Kterému mohou stoprocentně důvěřovat, protože jasně cítí, že nějakým nepopsatelným způsobem skrze něj z člověka proudí ven to nejintimnější, jinak hluboko utajené. Takový pohyb, který se někdy těžce a dlouze hledá a jindy zase zcela náhodně nalézá mezi výbuchy smíchu. Pohyb, který nakonec vypráví sám o sobě nějaký příběh, aniž by to od něj někdo předem vyžadoval. Pohyb, který se nebojí improvizace ani neplánované změny, protože je živý a hravě se přizpůsobí..
Soubor se pravidelně prezentuje samostatnými představeními i účinkováním v rámci různých festivalů (Linzfest v Linci, AIDS - benefice Staying alive v Innsbrucku Im Flieger/WUK Werkstätten und Kulturhaus ve Vídni, Natřikrát v Brně, Mezi Ploty v Praze, Evropský festival Etnik v Jičíně, Tanec Ostrava 2004, Expozice nové hudby, Colours of Ostrava 2007, Hudba Znojmo 2009, 2010).
Za předlohu představení Las carnes de Ursula Švýcarky Solange Schifferdecker posloužil světoznámý román Sto roků samoty Gabriela Garcíy Márqueze, jenž tvůrkyni fascinoval zejména hloubkou charakterů, jejich vazbou k zemi a ostatním živlům, jež je obklopují. Hra je portrétem tří ženských postav z románu: Úrsuly, matky rodu, která se zdá být nesmrtelnou, impulzivní Rebecy a krásné Remedios, představených ve třech scénách. Inscenace vznikla v rámci studijního pobytu v Ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby na brněnské JAMU. Tvůrkyni doprovodí Florian Tilzer, v Brně žijící Rakušan, který za pomoci rozličných nádob, hadic a jiných předmětů využije přirozených zvuků vody. Nechá ji promluvit vlastní řečí, jejíž zvuk by měl přispět k nadčasové atmosféře představení.Solange Schifferdecker v minulosti spolupracovala s novým cirkusem Lumen a pantomimickou skupinou MimeOsa. V roce 2002 nastoupila ke studiu na Scuola Teatro Dimitri, konzervatoři pro fyzické divadlo ve Švýcarsku. Ke konci studií chtěla vyzkoušet divadlo v jiném prostředí. Proto začala navštěvovat Ateliér klaunské scénické a filmové tvorby u Pierra Nadauda na brněnské JAMU, kde také vzniklo představení Las carnes de Ursula.
Florian Tilzer je hudebník a (ne)tanečník, narozený v Tyrolských Alpách. Od roku 1997 žije a pracuje v Brně a Praze. Člen tanečního souboru Filigrán. Spoluzakladatel brněnského festivalu současného tance a pohybového divadla Natřikrát. Věnuje se západoafrické divinaci a práci s rituály. Spolupracoval s Ioanou Popovici, Pierrem Nadaudem, Christopherem Pajerem, Janem Kavanem a Ivanem Palackým.
Ukázka z představení na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=tS0Ph_F-kLE
Další info: www.natrikrat.cz, www.barka.unas.cz
Josef Bartos
Thank you for your thoughts. One got stuck in my mind – that passion makes us different from AI. Just yesterday I read…I am a dance critic. I am a member of an endangered species