Baletní soubor libereckého Divadla F. X. Šaldy chystá na 17. října premiéru Prokofjevova baletu Popelka. Choreografie a režie se ujala šéfka souboru Alena Pešková, která příběh o skutečné lásce zasazuje do současnějšího prostředí a taneční inscenaci vytvořila přímo na míru svým interpretům. Diváci by se ale neměli bát na tento balet zavítat, i když bude „klasický“ jen v uvozovkách:
„Není nic menšího než láska. A to ta pravá – bezpodmínečná a bez předsudků,“ říká k tématu pohádkovosti Alena Pešková, „Poté, co se náš Princ zamiluje, jde proti všem společenským konvencím, a je mu jedno, zda jeho Popelka pochází z dobře situované rodiny či zda byla adoptovaná. Neřeší, zda je stejné barvy pleti, zda se obléká u Versaceho nebo v second handu. Pozná ji stejně, i kdyby měl jet až na konec světa. Pozná ji snad podle nejmenšího střevíčku, anebo podle „nejtrapnějšího“ typu mobilního telefonu? Na tom nezáleží, prostě pozná. A na trůn vedle Prince může usednout královna, která není urozená rodem, ale srdcem. A není krásná jen z vnějšku, ale její krása září dobrotou, kterou umí rozdávat. Pohádka? Záleží jen na nás...“
Nová liberecká Popelka bude baletem o lásce mladých lidí, o vnitřní ušlechtilosti, o hledání něčeho „za co by stálo zemřít“, o překonávání předsudků. Autorka k tématu zasazování baletů do nového prostředí dodává: „Na aktualizace klasických témat (ačkoliv Prokofjevova Popelka byla ve své době ultra-avantgarde) má každý jiný názor, z mé strany to rozhodně není žádný naschvál. Rembrandt oblékl panenku Marii ze Svaté rodiny do barokních šatů a dnes se tomu nikdo nepodiví. Když jí dnes někdo oděje do jeansů, má toto pojetí spousty bojovných odpůrců a stejně bojovných zastánců... místo toho, aby se jí někdo podíval do tváře, na výraz, co z ní vyzařuje... Ani svatá Marie se nepozná podle toho, co má na sobě. Tedy proč jsem vyměnila střevíček za mobilní telefon? Možná jsem jen chtěla, abychom si my dospělí a děti ještě více uvědomili, že Popelka není pohádka, že Popelky chodí vedle nás, jsou možná jiné rasy, nemožně se oblékají, koukají do prázdna, asi mají nějaký smutek, problém..., máme z nich legraci, nebo si jich jen nevšímáme. A když vytáhnou nemožně starý mobil – jak dokážou být děti kruté... několik takových scén jsem zažila.“
O divadle více na www.saldovo-divadlo.cz