Nekonvenční nastudování baletu Romeo a Julie v choreografii Petra Zusky od 14. listopadu na scéně Státní opery
Jedinečnou příležitost dovědět se ještě před premiérou řadu zajímavých detailů ze zákulisí realizace baletního představení Romeo a Julie nabídne pravidelná talkshow a zároveň tisková konference v jednom s názvem Hovory s... na Nové scéně ND 12. 11. od 15 hodin. Hostem Hovorů bude tentokrát autor premiéry Petr Zuska, kterého bude zpovídat herec David Prachař. Vstup je pro všechny zájemce zdarma!
Petr Zuska ke své koncepci slavného příběhu prozradil: „Je tu přítomen určitý nadoblouk nebo červená nit, která postupuje příběhem, organicky s ním konvenuje a vlastně ho i spoluutváří. Jedná se o archetypální koexistenci, tedy vzájemný magnetismus a antagonismus mužského a ženského principu, rozdílných polarit našeho bytí a existence světa. Z konkrétnějšího pohledu je to dualita rácia a iracionálna, našich dobře vymyšlených plánů, které jsou vzápětí smeteny něčím, co je větší než my a tudíž mimo naši kontrolu. Dualita toho, co nazýváme realitou a tím, co je ´mezi nebem a zemí´, tedy rovněž konflikt mezi člověkem a Bohem či Universem chcete-li. V rámci tohoto ´rámu´ mého pojetí, samotný ´obraz´ příběhu Romea a Julie nic neztrácí, naopak tím, dle mého, získává širší a hlubší rozměr. Některé z postav, které by možná divák očekával, jako například Chůva, Paris či Benvolio, zde nejsou. Některé ale zase naopak přibudou. Například komedianti, kteří Montekům a Kapuletům předvedou legrační scénku o Romeovi a Julii, čímž do inscenace tak trochu dostávám motiv z Hamleta – tedy jiný shakespearovský aspekt...“
Zuskovo pojetí Romea a Julie provází další specifika. Děj je zasazen do blíže neurčené doby. Kostýmy i scéna jsou naprosto současné, tedy ve stylu moderního divadla, ovšem nesou v sobě jemný náznak renesance. Vedle Romea a Julie je výrazně akcentována postava Královny Mab, která se v baletním zpracování Romea a Julie v Národním divadle objeví vůbec poprvé, a především otec Lorenzo, který je ve finále klíčovou a zároveň nejtragičtější postavou celého příběhu. „Lorenzo je ten, který ve své snaze být pozitivní a všechny uspokojit, nakonec nepřímo spouští ventil té největší tragédie. A co je nejhorší, on sám zůstává naživu. To je přece strašná bilance. Nechápu, jak je možné, že většina inscenátorů ho doposud vždy degraduje na ´doplňkovou postavu´,“ říká Petr Zuska a pokračuje: „Měl jsem Lorenza a cítil jsem, že by potřeboval ´protihráče´. Po znovupřečtení Shakespearovy hry mi bylo jasné, že to je Mab, královna stínů, o které mluví Merkucio v jednom z nejdelších a nejzajímavějších monologů hry. Je to průhledná, neviditelná, tedy imaginární postava, která ale tahá za nitky. Dá-li se Lorenzo vnímat jako zástupce mužského principu, Mab je naopak výborným symbolem pro nepředvídatelnost a nevyzpytatelnost – tedy – princip ryze ženský. Od toho se pak odvinula celá má koncepce a přístup k samotnému příběhu.“ A samotní milenci, Romeo a Julie? „Ve vykreslení charakterů těchto hlavních figur se podle mého neodlišuji od většinového náhledu. Romeo je lyrický, snivý a trochu melancholický. Julie je v jistém smyslu aktivnější a živočišnější, má v sobě větší ´nerv´či ´čertíka´ a rovněž vzdor. Romeo je zjednodušeně řečeno spíše introvert, Julie o poznání více extrovertní. Oba jsou však emociální, citliví a mají velké srdce,“ uzavírá Petr Zuska. Balet Romeo a Julie
I. premiéra: 14. 11. 2013, Státní opera
II. premiéra: 15. 11. 2013, Státní opera
Reprízy: 17. a 20. 11. 2013, 5. a 7. 12. 2013, 25. 1. 2014
Josef Bartos
Thank you for your thoughts. One got stuck in my mind – that passion makes us different from AI. Just yesterday I read…I am a dance critic. I am a member of an endangered species