Petr Krušelnický a Apolena Vanišová chystají premiéru v MeetFactory
zprávy
Divadelní hra založená na skutečné události vypráví příběh ženy, která byla dlouhodobě hospitalizována v psychiatrické léčebně jako emocionálně nestabilní. Přišla tak o svůj dosavadní život, o svá práva a o dceru. „Statické obrazy vynořující se z paměti, rychlé střihy ve vyprávění a tajemná nejednoznačná atmosféra hry nás přivádí k inscenaci vzbuzující dojem snu, vzpomínky, jakési scénicko-filmové dekonstrukce Editina života.“
Projekt Woman in a taxi crossing New York, s Dorou Bouzkovou v hlavní roli, je po scénickém monologu Valentýn a po inscenacích Všechno nejlepší, Phoebe Zeit-Geist! a Zavřeno kvůli soukromému večírku v pořadí již čtvrtá hra Carlose Be, na které spolupracují Apolena Vanišová a Petr Krušelnický. Premiéry a veřejné diskuse po představení se zúčastní autor hry osobně.
Petr Krušelnický (1977) aka Antena absolvoval taneční konzervatoř Duncan Centre, dále pak studoval u prof. Ctibora Turby. Byl členem souboru Divadla mimů Alfred ve dvoře a divadelní skupiny Grotest Maru (DE). Podílel se například na vzniku představení s Minem Tanakou, projektu 3W Griftheater a mnoha dalších. Kromě experimentálního divadla se aktivně věnuje i audio-vizuálním projektům v prostředí analogových elektronických médií.
Carlos Be (*1974, Vilanova i la Geltrú, Španělsko) je španělský spisovatel, dramatik a divadelní režisér. Vydal, mezi jiným, divadelní hry La caja Pilcik (oceněnou Premio Serantes 2008), Origami (oceněnou Premi Born 2006), La extraordinaria muerte de Ulrike M. (finalista soutěže o cenu Premio Casa de América – Festival Escena Contemporánea de Dramaturgia Innovadora 2005) a Noel Road 25: a genius like us (oceněnou Premio Caja España 2001), dále román Tantos nombres olvidados (2001).
Divadelní hry: La caja Pilcik (Serantes Kultur Aretoa; Serantes, 2009), Steak tartare (Sala Tis; Madrid, 2009), My favorite things (Nau Ivanow; Barcelona, 2009), Achicorias (Obrador de la Sala Beckett; Barcelona, 2007), Noel Road 25 (Obrador de la Sala Beckett; Barcelona, 2005), Enemigos (Institut del Teatre; Barcelona, 2004) a Eloísa y el domador de mariposas (Teatre Artenbrut; Barcelona, 2003). Zdroj: MeetFactory, Wikipedie
Diskuze
Přidat komentářMOST POPULAR
-
A Canadian Evening at Sadler’s Wells, ruled by Crystal Pite
Reviews -
In Mayerling, Everyone is a Victim. And the Audience Enjoys It Immensely
Reviews -
Tanz im August 2024 – An Archipelago of Corporeal Thoughts
Reports -
Call for papers for the Dance Context Journal 2025: Identities in Dance
News -
Brigittines International Festival 2024 - A Dance Festival with Poetic Ambitions
Reports
Josef Bartos
Thank you for your thoughts. One got stuck in my mind – that passion makes us different from AI. Just yesterday I read…I am a dance critic. I am a member of an endangered species