Premiéra pohádky Dřevěná víla propojí několik divadelních technik
Divadlo POHÁDKA Praha je profesionální zájezdová divadelní scéna – založena hercem, režisérem a principálem Tomášem Kraucherem v roce 1990 – jejíž repertoár je určen pro děti a mládež. Od roku svého založení, uvedl soubor 45 původních divadelních inscenací rozličných žánrů - od pohádkových kabaretů, přes scénická leporela, alternativní formy scénického projevu, černé a luminiscenční divadlo, ale především v klasické činohře. Inscenace spojují divadelní styly a žánry (činohra, hudební a výtvarné divadlo, klasika i moderní inscenační proudy, divadlo poezie). Akcentovány jsou tituly, jež jsou součástí školní výuky: estetická a hudební výchova, literatura (spolupráce se školami všech stupňů).
Soubor Divadla POHÁDKA je volné herecké sdružení přátel divadla nejen pro děti. „Divadlo pro děti chce především herce. Herce, kteří se dokáží divákům přiblížit a komunikovat s nimi. Herce, kteří dokáží poznat, kdy divák ztrácí pozornost, a umí jej zpět vtáhnout do děje. Herce - lidi, kteří chtějí pro děti hrát! Ne jenom kvůli platu, protože zkrátka nějakou práci dělat musí, ale pro chuť z vlastního hraní,“ říká zakladatel a principál Divadla POHÁDKA Praha Tomáš Kraucher.
Andrea Waidingerová je studentkou magisterského studia na HAMU, obor pantomima. O inscenaci Dřevěná víla říká: „Závěr studia mi ukládá, vytvořit magisterské představení. K tomuto jsem přizvala soubor zájezdové divadelní scény Divadlo POHÁDKA Praha, se kterým jsem začala spolupracovat v září 2012, a protože jsem se ztotožnila s jeho poetikou. Rozhodli jsme se tak vytvořit inscenaci, ve které propojíme dosud v repertoáru používané divadelní styly s pohybovým divadlem. Zkrátka, aby děti i dospělí nevnímali „mima“ pouze jako němého blázna na okraji světa jménem divadlo, ale aby ho brali jako rovnocennou součást divadla. Forma pohybu, kterou jsem pro inscenaci zvolila, se opírá o základy pantomimy. Mým cílem, je seznámit diváky všech věkových kategorií se světem pohybu a gest. Aby se v něm dokázali orientovat, aby ho dokázali přečíst, aby k němu našli cestu, bavilo je to a tím pádem pak vyhledávali pohybová a taneční představení. Díky spojení různých technik a žánrů divadla se nám podařilo vytvořit divadlo takové, jaké má být. Magické, snové a zároveň opravdové. Abychom nezapomínali, že všechny sny a přání se mohou uskutečnit, když…“